PÅ™ed 20ti lety jsem byla jako au-pair v NÄ›mecku a divila se, proÄ vÅ¡e rozbité vyhazujà a nic neopravujÃ, aÅ¥ už se jednalo o židli nebo praÄku. Bylo mi vysvÄ›tleno, že Å™emeslnÃků je málo a jsou velmi drazà a chlapi doma jsou levà a nezvládnou to. Je pro vÅ¡echny výhodnÄ›jÅ¡Ã koupit vÄ›c novou. A mám prý poÄkat, že to u nás bude brzy taky tak. Obracela jsem oÄi v sloup a myslela na svého Å¡ikovného tátu a dÄ›dy, kteřà by si s tÃm umÄ›li poradit. Takové plýtvánà penÄ›zi, takový konzum.
A kde jsme u nás dnes? Chcete Å™emeslnÃka na stavbu nebo opravit praÄku, a aby ÄlovÄ›k prstÃÄkem hrabal a hledal obraznÄ› jehlu v kupce sena. (DobÅ™e, nÄ›které vÄ›ci jsou dnes opravdu neopravitelné nebo Vám sám opravář doporuÄÃ, koupit novou, jinak u Vás bude za půl roku zas.) Když už se nÄ›kdo najde, je vÄ›tÅ¡inou neschopný, vÃc namluvÃ, než udÄ›lá a stojà stejnÄ› spoustu penÄ›z. Ti schopnà bývajà rozebranà na mÄ›sÃce dopÅ™edu. A nechat manžela doma pÅ™ivrtat poliÄku? To aby mÄ›l ÄlovÄ›k záchranku na telefonu. Svěřit mu složitÄ›jšà úkol už nenà možné vůbec. (Ne, toho mého se to netýká!)
Každý, kdo má doma dÄ›ti, si pÅ™edstavuje, co z nich jednou vyroste. A málokdo si pÅ™edstavuje Å¡ikovného zednÃka, svářeÄe, instalatéra nebo (nedej bože) kominÃka! DÅ™Ãve se s horÅ¡Ãm prospÄ›chem na vysokou nikdo nedostal a ani to nezkouÅ¡el. MÃt u maturity trojky nebo ÄtyÅ™ky znamenalo, jÃt si hledat práci. Dnes nenà problém se na nÄ›jaké vysoké Å¡kole uchytit. Stát jejich vznik nereguluje a pÅ™ibývá pseudooborů, jejichž absolventi jsou sice nezamÄ›stnatelnà (je jich prostÄ› pÅ™ÃliÅ¡), ale co, prodloužili si mládà a nÄ›kde je stejnÄ› vezmou. RÄenÃ, že Å™emeslo má zlaté dno, tak zaÄÃná platit stále vÃc.
Na uÄiliÅ¡tÃch tak konÄà dÄ›ti, které na vyÅ¡Å¡Ã vzdÄ›lánà opravdu nemajÃ, ale bývajà bohužel také neÅ¡ikovné a bez zájmu a je jim vlastnÄ› jedno, kam je rodiÄe dajÃ. Výjimky samozÅ™ejmÄ› existujÃ, ale je jich žalostnÄ› málo. Pokud je v roÄnÃku 15 dÄ›tà a 2 se o obor skuteÄnÄ› zajÃmajà a chtÄ›jà ho v budoucnu dÄ›lat, tak má uÄitel Å¡tÄ›stÃ. To ovÅ¡em platà i o tÄ›ch vysokých Å¡kolách, kam se nemalé procento studentů prostÄ› jen zaÅ¡Ãvá.
Co s tÃm?
RodiÄe by si mÄ›li uvÄ›domit, že vkládat svoje vlastnà nesplnÄ›né sny a touhy do dÄ›tÃ, může být na Å¡kodu. „Když jsem na tu vysokou nemohla já, tak ty půjdeÅ¡!“ Pokud vidÃte, že je VaÅ¡e dÃtko manuálnÄ› zruÄné a nÄ›co ho bavÃ, nechte ho udÄ›lat si uÄebnà obor s maturitou a aÅ¥ na tu vysokou pak jde, bude-li chtÃt. Ta cesta mu zůstává otevÅ™ená. Ale už z nÄ›j nÄ›co-nÄ›kdo bude, i bez vysoké Å¡koly a neztratà se v moÅ™i sociálnÃch pracovnÃků, archivářů a odbornÃků na genderovou problematiku.